Cuello nejstarším městem Mayů?

Historie Belize je poměrně bohatá a v končinách Střední Ameriky poměrně netypická. Protomayská civilizace se v 5.tisíciletí před naším letopočtem objevila zejména v západní Guatemale, avšak i na belizském území jsou určité stopy, které jejich osídlení naznačují. Kolem roku 1000 př.n.l. bylo Lamanai již poměrně rozvinutým městem a další města po území Belize vznikala. První významné kulturní stopy mayské civilizace najdete na západu Belize u města San Ignacio – první vyřezávaná stéla se nachazí v ruinách města Cahal Pech a pochází přibližně z roku 200 př.n.l. Cuello na severu Belize je pak nejstarším známým mayským osídlením vůbec.

Rozmach a úpadek Mayů

K velkému rozmachu mayské kultury došlo mezi 3. a 8. stoletím našeho letopočtu, kdy města rostla a vzkvétala. Zejména pak 6. až 8. století, tedy pozdní klasické období přineslo velké množství kulturních pozůstatků, které můžeme dodnes obdivovat. V tomto období se mayské civilizaci výjimečně dařilo nejen v Belize, ale i v okolní Guatemale a části Mexika. Úpadek kultury přišel s počátkem 9. století našeho letopočtu, kdy se populace měst začala prudce snižovat a celá města byla hromadně opouštěna. Konkrétní důvody nejsou stále známy, nicméně na vině mohou být útoky ze strany civilizace Toltéků. Během pouhých dvou století byla liduprázdná i mnohá další města, které počátek krize nezasáhl, například Xunantunich. Některá města sice ještě prosperovala dále, ale zhruba do konce 14. století už zhroucení mayské civilizace postihlo celé Belize.

Španělsko-britské tahanice začaly kvůli dřevu

V 16. století začali být na území dnešního Belize více než aktivní Španělé, kteří poprvé stanuli na severu země v Corozalu roku 1528. Boj o nadvládu v oblasti trval bezmála dvě staletí. Španělská misie se v roce 1570 usídlila v Lamanai a další jejich výspy se začaly postupně objevovat po celém severu Belize. V průběhu 16. a 17. století se Španělé snažili udržet si v oblasti monopol na obchod a kolonizaci středoamerických kolonií, ale tato oblast velmi lákala i další evropské velmoci, v čele s Angličany.

Právě angličtí bukanýři začali počátkem 17. století kácet cenné dřeviny. Nejdříve přepadali španělské lodě a dřevo jim kradli, později však začali získávat dřevo vlastní. Roku 1667 navíc byla podepsána dohoda, podle které evropské velmoci začaly potlačovat pirátství. Právě tato dohoda vedla k tomu, že se na území Belize usídlili první Angličané. Netrvalo tak dlouho a mezi Španěly a Angličany vypukl konflikt ohledně práv na těžbu dřeva v tomto regionu. Španělé mnohokrát zaútočili na britské osadníky, ale sami se na stálo v regionu neusadili. To Angličané se po útocích vždy vrátili a osídlení obnovili.

Pařížská dohoda z roku 1763 přiznala Velké Británii právo na těžbu dřeva, ale potvrdila španělskou suverenitu nad oblastí. Po vypuknutí války roku 1779 Britové osídlení opustili až do podepsaní smlouvy ve Versailles roku 1783. Tehdy jim bylo totiž oficiálně povoleno v oblasti pokračovat v těžbě dřeva. V té době však již obchod s dřevem tolik nekvetl a zájem byl spíše jen o mahagonové dřevo. Poslední útok na britské osadníky je známý jako Bitva o St. George’s Caye a došlo k němu dva roky po vypuknutí války v roce 1796. Britové však útok Španělů odrazili a poslední španělskou snahu o ovládání teritoria tak skončila v troskách.

Kriolská kultura vznikla otroctvím

Britové si ve svých koloniích významně pomáhali otrockými silami. Otroky přiváželi zejména ze svých dalších kolonií ve Střední Americe a Karibiku. Na počátku pomáhaly na místě jen desítky otroků, ale o sto let později jich bylo na území Belize již přes dva tisíce. Většina otroků byla afrického původu a svou kulturu si nejprve udržovala. Časem se však v oblasti asimilovali a pozvolna tak začala vznikat kriolská kultura. Ačkoliv byli časem někteří Kriolové úředně volní, tak neměli ani zdaleka stejná práva jako jejich dřívější majitelé a oni na nich tak byli stále závislí. Rozhodnutí o oficiálním zrušení otroctví přišlo v roce 1833 a mělo za cíl během pěti let ukončit veškeré otrocké vazby v britských koloniích.

S otrockými silami souvisí i etnikum Garifunů, kteří do země dorazili počátkem 19. století. Potomci obyvatel Karibiku a afrických otroků, kteří utekli svým pánům, se stali významnou součástí místního obyvatelstva. V roce 1802 osídlilo dnešní Dangrigu asi 150 Garifunů, kteří se živili zejména rybařením a lovem. Dalších několik set jich do tohoto místa přibylo během následujících desítek let. Ani oni však neměli v Belize na růžích ustláno. Britové se k nim chovali jako k nezvaným hostům. Teprve roku 1872 byly vytvořeny jakési rezervace, kde mohli Garifunové nerušeně žit. Britové se jim však dlouhá desetiletí snažili bránit ve vlastnění země a využívali je jako pracovní sílu.

Počátky Britského Hondurasu

V padesátých letech 19. století se Británie dohodla se Spojenými Státy na konstrukci kanálu ve Střední Americe. USA tlačily na Británii, aby opustila území, k tomu však nedošlo. Dnešní Belize se postupně stávalo i úředně britskou kolonií řízenou Koloniálním úřadem v Londýně. Místní vláda sice existovala, ale její faktická moc byla velmi omezená. Oficiální potvrzení přišlo až v roce 1862, kdy bylo britské osídlení v Belize prohlášeno britskou kolonií s názvem Britský Honduras. Ani tato skutečnost však neukončila neklid mezi mayskou populací Belize a Brity. Mayové stále neměli oficiálně právo vlastnit pozemky a k útokům na briská osídlení docházelo poměrně často. Například v roce 1870 se Mayům povedlo od Britů ukořistit severobelizský Corozal. V roce 1872 pak neúspěšně zaútočili i na Orange Walk Town. Právě tento útok byl poslední vážný, kterému museli Britové odolávat. Postupem času se však situace uklidnila.

Velká hospodářská krize se spojila s hurikánem

Ani Belize se nevyhnuly následky Velké hospodářské krize, která značně pošramotila ekonomiku země. Jakoby nestačila vysoká nezaměstnanost a propad exportu, ke všemu se přidal nejhorší hurikán v historii země, který si vybral v Belize zhruba 2000 obětí. Černá tečka do historie Belize byla zapsána 10. září 1931. A situace nebyla růžová ani po jiných směrech. Pracovní podmínky v dřevařských závodech a na dalších místech skoro hraničily s otroctvím, a tak když byly v roce 1933 zamítnuty návrhy na zavedení minimálního platu a zdravotního pojištění, chudí se rozhodli o rok později stávkovat a aktivněji bojovat za svá práva. Ta se ale výrazně zlepšila až v letech 1941 až 1943. Nicméně právě události ze 30. let jsou dnes považovány za ty, které byly základem pro přerod Belize do moderní země.

Cesta k nezávislosti Belize

V prosinci 1949 tamější guvernér devalvoval dolar Britského Hondurasu a tímto krokem dal zřejmě úplně první podnět ke vzniku hnutí bojujících za nezávislost země. Rozlítil tehdy nacionalisty, kterým dal jasně najevo, jak velkou moc nad svou kolonií Velká Británie má. Jenže tato změna rozčílila i obyčejné lidi, kteří rázem museli platit větší sumy za mnoho komodit. Stejně tak střední kreolská třída se tak rázem dostala do opozice vůči koloniální správě. K samotnému boji o nezávislost bylo ovšem stále daleko.

Britové odmítali možnost, že by si místní vládli sami a Guatemala striktně neuznávala respektovat hranice území Britského Hondurasu. Ba co víc, několikrát dokonce vyhrožovala vojenským útokem. Roku 1961 začali být Britové ochotni jednat o nezávislosti Britského Hondurasu, ale jednání s Guatemalou se nedařila a místní představitelé Britského Hondurasu neměli žádné slovo. Od roku 1964 se Velká Británie starala jen o určité součásti běhu Britského Hondurasu, například o vnitřní bezpečnost a obranu. V roce 1973 byl změněn název země na Belize v očekávání brzkého vyhlášení nezávislosti. Když nadále jednání s Guatemalou selhávala, rozhodli se Britové získat mezinárodní podporu pro svůj krok a vytvořit tak na Guatemalu tlak. Případ se tak probíraly třeba i Spojené Národy. Ačkoliv postoj Guatemaly nejdříve podporovay země Latinské Ameriky, do roku 1979 získalo Belize na svou stranu Kubu, Mexiko, Panamu a Nikaraguu.

Teprve v listopadu roku 1980 již byla Guatemala osamocena a Spojené národy vydaly rezoluci požadující nezávislost Belize. I poslední pokus o jednání s Guatemalou těsně před vyhlášením nezávislosti selhal, a tak se stalo Belize nezávislou zemí 21. září 1981 bez toho, aniž by došlo se západním sousedem k dohodě. V zemi ale raději zůstaly britské ozbrojené síly, aby Belize chránily před případným guatemalským útokem. Ta Belize jako stát uznala až v roce 1991.